Kazatel 2:1 (BKR)
Øekl jsem opìt srdci svému: Nuže nyní zkusím tì v veselí, užívejž tedy dobrých vìcí. A hle, i to marnost.

Kazatel 2:2 (BKR)
Smíchu jsem øekl: Blázníš, a veselí: Co to dìláš?

Kazatel 2:3 (BKR)
Pøemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u vínì tìlu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a pøídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synùm lidským, aby èinili pod nebem v poètu dnù života svého.

Kazatel 2:4 (BKR)
Veliké jsem skutky èinil, vystavìl jsem sobì domy, štípil jsem sobì vinice.

Kazatel 2:5 (BKR)
Vzdìlal jsem sobì zahrady a štìpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.

Kazatel 2:6 (BKR)
Nadìlal jsem sobì rybníkù, abych svlažoval jimi les plodící døíví.

Kazatel 2:7 (BKR)
Najednal jsem sobì služebníkù a dìvek, a mìl jsem èeled v domì svém; k tomu i stáda skotù a bravù veliká mìl jsem nade všecky, kteøíž byli pøede mnou v Jeruzalémì.

Kazatel 2:8 (BKR)
Nahromáždil jsem sobì také støíbra a zlata a klínotù od králù a krajin; zpùsobil jsem sobì zpìváky a zpìvakynì i jiné rozkoše synù lidských a nástroje muzické rozlièné.

Kazatel 2:9 (BKR)
A tak velikým jsem uèinìn, a zrostl jsem nade všecky, kteøíž pøede mnou byli v Jeruzalémì; nadto moudrost má zùstávala pøi mnì.

Kazatel 2:10 (BKR)
A èehožkoli žádaly oèi mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraòoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl mùj ze vší práce mé.

Kazatel 2:11 (BKR)
Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž èinily ruce mé, a na práci úsilnì vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užiteèného pod sluncem.

Kazatel 2:12 (BKR)
Proèež obrátil jsem se, abych spatøoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by èlovìk spravil, chtìje následovati krále? To, což již jiní spravili.)

Kazatel 2:13 (BKR)
I vidìl jsem, že jest užiteènìjší moudrost než bláznovství, tak jako jest užiteènìjší svìtlo nežli temnost.

Kazatel 2:14 (BKR)
Moudrý má oèi v hlavì své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné pøíhody všechnìm se pøiházejí.

Kazatel 2:15 (BKR)
Protož jsem øekl v srdci svém: Máliꜜ mi se tak díti, jako se dìje bláznu, proèež jsem tedy moudrostí pøedèil? A tak øekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.

Kazatel 2:16 (BKR)
Nebo není památka moudrého jako i blázna na vìky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí pøichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.

Kazatel 2:17 (BKR)
Proèež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se dìje pod sluncem, ponìvadž všecky vìci jsou marnost a trápení ducha.

Kazatel 2:18 (BKR)
Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím èlovìku, kterýž bude po mnì.

Kazatel 2:19 (BKR)
A kdo ví, bude-li moudrý, èi blázen? A však panovati bude nade vší prací mou,kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.

Kazatel 2:20 (BKR)
I pøišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.

Kazatel 2:21 (BKR)
Mnohý zajisté èlovìk pracuje moudøe, umìle a spravedlivì, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná vìc.

Kazatel 2:22 (BKR)
Nebo co má èlovìk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,

Kazatel 2:23 (BKR)
Ponìvadž všickni dnové jeho bolestní, a zamìstknání jeho hnìv, tak že ani v noci neodpoèívá srdce jeho? A i to marnost.

Kazatel 2:24 (BKR)
Zdaliž není to chvalitebné pøi èlovìku, jísti a píti, a uèiniti životu svému pohodlí z práce své? Aè i to také vidìl jsem, že z ruky Boží pochází.

Kazatel 2:25 (BKR)
Nebo kdož by jísti a užívati mìl toho nežli já?

Kazatel 2:26 (BKR)
Èlovìku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umìní a veselí; høíšníku pak dává trápení, aby shromažïoval a hrnul, èehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.