Kazatel 3:1 (BKR)
Všeliká vìc má jistý èas, a každé pøedsevzetí pod nebem svou chvíli.

Kazatel 3:2 (BKR)
Jest èas rození i èas umírání, èas sázení a èas vykopání, což vsazeno bývá;

Kazatel 3:3 (BKR)
Èas mordování a èas hojení, èas boøení a èas stavení;

Kazatel 3:4 (BKR)
Èas pláèe a èas smíchu, èas smutku a èas proskakování;

Kazatel 3:5 (BKR)
Èas rozmítání kamení a èas shromažïování kamení, èas objímání a èas vzdálení se od objímání;

Kazatel 3:6 (BKR)
Èas hledání a èas ztracení, èas chování a èas zavržení;

Kazatel 3:7 (BKR)
Èas roztrhování a èas sšívání, èas mlèení a èas mluvení;

Kazatel 3:8 (BKR)
Èas milování a èas nenávidìní, èas boje a èas pokoje.

Kazatel 3:9 (BKR)
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o èemž pracuje?

Kazatel 3:10 (BKR)
Vidìl jsem zamìstknání, kteréž dal Bùh synùm lidským, aby se jím trápili.

Kazatel 3:11 (BKR)
Sám všecko èiní ušlechtile èasem svým, nýbrž i žádost svìta dal v srdce jejich, aby nestihal èlovìk díla toho, kteréž dìlá Bùh, ani poèátku ani konce.

Kazatel 3:12 (BKR)
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a èinili dobøe v životì svém,

Kazatel 3:13 (BKR)
Aè i to, když všeliký èlovìk jí a pije, a užívá dobrých vìcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

Kazatel 3:14 (BKR)
Znám, že cožkoli èiní Bùh, to trvá na vìky; nemùže se k tomu nic pøidati, ani od toho co odjíti. A èiní to Bùh, aby se báli oblíèeje jeho.

Kazatel 3:15 (BKR)
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bùh obnovuje to, což pominulo.

Kazatel 3:16 (BKR)
Pøesto vidìl jsem ještì pod sluncem na místì soudu bezbožnost, a na místì spravedlnosti nespravedlnost.

Kazatel 3:17 (BKR)
I øekl jsem v srdci svém: Budeꜜ Bùh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude èas každému pøedsevzetí i každému skutku.

Kazatel 3:18 (BKR)
Øekl jsem v srdci svém o zpùsobu synù lidských, že jim ukázal Bùh, aby vidìli, že jsou podobni hovadùm.

Kazatel 3:19 (BKR)
Pøípadnost synù lidských a pøípadnost hovad jest pøípadnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napøed má èlovìk pøed hovadem; nebo všecko jest marnost.

Kazatel 3:20 (BKR)
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

Kazatel 3:21 (BKR)
Kdo to zná, že duch synù lidských vstupuje zhùru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

Kazatel 3:22 (BKR)
Protož spatøil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se èlovìku v skutcích svých, ponìvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu pøivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po nìm?